Odpustit se nevylucuje s tim, zadat spravedlnost. Pokud se lekar dopustil nezakonneho jednani, napr. Nerespektoval kontrandikace v pribalovem letaku nebo jina pravidla, samozrejme si stezujte nebo zalujte. Presto ale muzete citit soucit, nikoli nenavist. Odpusteni se netyka cinu ani pachatele, tyka se vas, delate to pro sebe. Odpusteni= pusteni bolesti. Nejdrive ji dejte pruchod, naplno a vedome ji prozijte, pak ji budete schopni pustit. Prave schopnost uvide bolest pachatele, uvidet jeho situaci je to co tranformuje vasi bolest. Ale odpusteni neznamena schvaleni cinu, to je velke nepochopeni. Kdyz me nekdo okradne, postaram se, aby sedel, ale nebrani mi to pochopit jeh motivy a duvody a citti soucit. Trest je soucasti zivotn lekce. Nema cenu se zlobit a zivit to v sobe. Citite- li potrebu nejake satisfakce, ok pustte se do toho i kdybyste neuspeli, budete mit pocit, ze jste neco udelali. Situace je nesparevdliva, v rozporu se zakladni etikou a zdravym rozumem, o tom nema cenu se bavit. Jde i to, co s tim. Nevim kdo rekl, poznej sveho nepritele. Vslky se ne vzdy vyhrali pocetni prevahou, ale moralni prevahou a vyuzitim psychologie protivnika. Co potrebujeme, aby se stalo s myslenim pediatru? Chceme, aby byli najezen a branili se? Nebo chceme, aby prozreli a treba sami s rekli, dost, koncime s ockovanim, dokud nedostaneme shora poradne odpovedi? Chcete, aby se postavili na vasi stran nbeo byli proti vam? Myslete, lidi. Potrebujete je za spojence. Takze myslete projektove: jaky postup k tomu nejspis povede? Konfrontace nebo porozumeni jjeich motivum a tomu, c maji v hlavach a nasmerovani, kam potebujeme?
To byl cil meho puvodniho prispevku, ale naprosto chapu, ze jste se nekteri nastvali.ja byla taky pekne nas...na, kdyz mi doslo, ze potize meho ditete jsou z ockovani. Kupodivu jsem se nezlobila nejvic na svou doktorku, ale na sebe a system. Nejvic mi vadilo an ne to, ze se to stało, ale to, ze jsem nevedela, ze syn nezlobi, nedela mi to naschval, ae ze je nemocny. Tkze vycitky svedomi, protoze mi proste nekdy ujely nervy i ruka.... Frustrace z vlastni nescholnosti, ze h nejsem schopna vychovat... A obrovska uleva, kdyz m doslo, ze t je z okcovani a ze se s tm da nec delat. Sve dr jsem to pak samozrejme rekla a davala jsem ji info. Nevim, kolik s z toho nakonec vzala, ale neco asi urcite. Kdyby mela moje zusenost zachrant jedno jedine dite, diky za to.
Omlouvam se a formu a preklepy, pisu z tabletu a na hacky nemam nervy.
Re:Re:Re:Re:oni nevědí
Mudr.elekova | 16.03.2013
