To jsou ty tragické případy, které se propírají v médiích na podporu očkování. Jenže už nikdo nemluví o tom, že na jednoho takového pacienta, který zemřel, připadají tisíce dalších, kteří se buď vůbec nenakazí, přestože jsou v kontaktu nebo onemconí tak lehce, že si toho ani nevšimnou. Já za svou praxi viděla podstatně víc lidí, kteří mají protilátky proti hepatitidě B, aniž vůbec tuší, že ji měli, než těch, kteří to odnesli.
Meningokok: víte, kdo je zdrojem nákazy pro tyto nebožáky? Bezpříznakový nosič! Tj. někdo, v jehož krku si meningokok klidně sedí a nic mu nedělá. Proč ho (nebo jiné bakterie) někdo má v krku a neví o něm a na jiného doslova skočí a do večera ho zabije? Jaký byl rozdíl mezi těmi lidmi? To jsou otázky, které si klást. Hlavně, proč ty bakterie a viry mnoha lidem zjevně vůbec nevadí -studovat jejich přirozenou odolnost a způsob života.
Kromě toho, očkování právě proti meningokokům pokrývá jen jeden nebo dva typy (A a C), přestože nejčastjěší a nejhorší je typ B a pár dalších. takže i kdyby byl ten chlapec očkován, nemuselo by mu to pomoci.
V televizi byla pár let nazpět reportáž právě o zemřelém kojenci na meningokokovou sepsi způsobenou typem B. Tj. typem proti kterému není vakcína. Hádejte, čím reportáž končila? Doporučením "nechte se očkovat". Co na tom, že konkrétně tomuto dítěti by bylo očkování na nic.
Je třeba si uvědomit, že život s sebou nese rizika. Jistoty neexistují, existuje jediná jistota, že všichni jednou umřeme. Kdy a jak, to už je jiná věc. Chceme-li být zdraví a žít dlouho, je třeba myslet a ptát se a hledat způsoby, které prokázaly, že zvyšují šance na přežití. Očkování to rozhodně není.
Proti meningokokům se očkují branci a přestože se očkují hned při vstupu do přijímače, právě u branců je nejvyšší nemocnost. Neonemocní mazáci, pomocný personál ani dívky, které se s vojáky stýkají. Kdyby vznik invazivního onemocnění závisel jen na kontaktu s bakterií, neměl by být tak velký rozdíl ve výskytu. Jedna studie z USA ukázala, že epidemie meningitid byly nejvíce v městech, kde se nejvíce předepisovaly antibiotika, zejména erytromycin. Takže ta nemoc není žádná náhoda, žádné boží entetyky, ale má své zákonistosti. Kdo si zhuntuje imunitu očkováním, špatnou stravou, stresem, zbytečnými antibiotiky apod., nemůže čekat pevné zdraví.
Co se týče kojenců, mnoho dnešních miminek není dost zdravých. Už se neuvede, bylo-li to dítě kojeno, jaká byla jeho sociální situace, jak byla živena matka, jeslti se u nich nekouřilo apod. To vše jsou faktory, které mohou nemoc ovlivnit.
Re:Re:len tak dalej
MUDr.Ludmila Eleková | 26.10.2012
