Žádná firma mě nefinancuje. A jak jsem již porůznu napsala: neexistence důkazu není důkazem jeho neexistence. Lidé po celou historii využívali jevy, kterým nerozuměli,m např. kompas. Kdybyste ve středověku vytáhla laptop nebo fotoaparát, upálí vás na hranici. Homeopatie není o dávce, je jasné že od potence cca 15 tam není ani molekula původní substance. Toho si byl vědom i Samuel hahnemann a většinu své praxe používal velmi nízké potence. Možná byste si měla přečíst něco o historii homeopatie, z čeho vychází, než ji budete posuzovat z pozice "nechápu, jak to může fungovat, nic v tom není, tak to nefunguje".
Hahneman začal studiemi skutečných vyléčení, hledal a zkoumal případy, kdy se pacient nějakým prostředkem trvale uzdravil. Našel jich tisíce a vždy šlo o aplikaci podobné léčí podobné. Šlo o souběh dvou podobných nemocí (např vymizení chronického herpesu po nákaze neštovicemi) nebo neúmyslné použití léku s podobným účinkem. Protože si uvědomoval, že používat nemoci k vyléčení jiných nemocí je riskantní, hledal jinou cestu. Pak na sobě udělal pokus s chininem a zjisitl, že při jeho užívání má symptomy malárie. Z toho usoudil, že léčivá schopnost chininu u málárie je právě v jeho schopnosti symptomy vyvolat.
Protože to byl člověk skutečně vědecky myslící, začal to systematicky zkoumat a nenarazil na jedinou výjimku.
Co se týče dávkování, na začátku vůbec nepotencoval, úspěchy homeopatie v jejích prvních cca 50let byly dosaženy nepotencovanými léky. Používali pouze malé, netoxické látky tehdy běžných léků. Opakuji, používali tytéž léky, které používali alopaté, jen na základě jiných principů a v malých dávkách.
Na dynamizaci, protřepávání se přišlo náhodou. Jel k pacientce drncavou cestou, dal jí obvyklý lék a zaznamenal neobvykle silný účinek. pak to zkoušel úmyslně a zjistil, že to zvyšuje účinnost léků. Hahneman byl chemik a byl si velmi dobře vědom Avogadrova čísla, proto se držel nízkých potencí. Když mu kolega napsal, že potencoval lék za Avogadrovu hranici, odmítl to. Podle něj to nemohlo fungovat. Ale protože se setkával s opakovanými zprávami, že vysoké potence účinkují, zkusil to také.
To je skutečně otevřená, vědecká mysl. Hahneman byl konfrontován s ýmiž námitkami "nic tam není", přesto byl ochoten zkoumat jev, kterému nerozuměl.
Nepíšu to proto, abych přesvědčila nevěřící Tomáše, vím, že je to zbytečné. Prostě ukazuji historii a myšlenkové postupy, které vedly ke vzniku homeopatie. Hippokratés je pro většinu lidí nezpochybnitelnou autoritou, i když některé jeho názory dnes neobstojí (např. neřezat kameny apod.), ale již on pozoroval, že vyléčení může nastat při použití podobného prostředku, nikoli opačného. Paracelsus řekl, že lék má být svou podstatou podobný nemoci, tj. jiné vyjádření pravidla podobnosti.
Celá moderní medicína stojí na přesně opačném principu - jít opačným směrem, potlačit symptom lékem s protichůdným účinekm. kam to vede, vidíme kolem sebe.
Homeopaté 19.století byli především dobří pozorovatelé, hledali vysvětlení pro jevy, kterých byli svědky, neodmítali je jen proto, že tomu nerozuměli.
První velký úspěch homeopatie byla epidemie cholery na začátku 19.století. Úmrtnost při použití metod tehdy lege artis (pouštění žilou a projímadla) byla kolem 40%-. Hahneman léčil homeopaticky a z cca 150 pacientů ztratil 3. Dokonce to někde publikoval, dá se to dohledat, kdo umí německy.
Nedávná epidemie cholery na Haiti měla nižší úmrtnost, protože se používaly infźe. Byli tam ale homeoapté a rozdíl v délce léčení byl 7-10 dnů u alopatie versus 24 hodin u homeopatie. Lék podávali v rozprašovači, ani se neobtěžovali zavádět infúze, protože pacienti druhý den po svých odešli domů.
Místní zdravotníci houby věděli, jak to funguje, stačilo jim, že to funguje a používali to. Západní doktoři odvraceli zrak, tvářili se, že to nevidí.
Já používám homeopatii, protože funguje. A nejde o placebo efekt. Měla jsem x pacientů, kde se správný lék našel až na několikátý pokus, tj. důvěra jistě mezitím poklesla a pacient sám pozná, kdy je lék ten pravý.
kromě toho by mě velmi zajímalo vysvětlení pomocí placebo efektu, co se děje při zkouškách léků, kdy se zjiš´tuje jejich účinek. Někdy se dělají zkoušky tak, že polovina užívá lék A a druhá polovina lék B. je to zaslepené, nevědí, co berou. Přesto jsou všichni účastníci zkouškyx během několika dnů schopni říci, ke které polovin patří, protože jejich symptomy se podobají symptomům ostaních, kteří berou stejný lék a liší se od symptomů těch, kteří berou ten druhý lék. Symptomy jsou někdy velmi neobvyklé, změny v duševním stavu např., které nikdy předtím nezažili a ani si nedovedli představit, že by se tak cítili.
Když vyzkoušíte lék po 10 leetch s jinou skupinou lidí, budou mít stejné symptomy jako první skupina.
Chcete snad říci, že se nechají všichni hromadně očarovat nebo se hromadně zblázní a mají stejné symptomy? Tyto jevy nelze vysvětlit jinak, než že léky mají své specifické účinky.
Je zajímavé, že tento jev jsem předložila mnoha odmítačům homeopatie, ale nikdo mi nebyl schopen dát rozumné vysvětlení. Drží se jen toho: nic tam není, tak to nemůže fungovat.
To je pro ty, kdo jsou ochotni zkoumat věci, kterým nerozumí.
Jak říkal jeden náš přednášející, když nebyly otázky: jen blbovi je vše jasné.
Sokrates: vím, že nic nevím.
Já vím, že nevím vše a vše podrobuji kritickému zkoumání. A věřte, že stejně podrobně jako očkování, jsem zkoumala i homeopatii a další metody, které používám.
Moje názory na očkování akceptujete, ale názory na homeopatii ne. V mé mysli prošlo obojí stejným zpracováním, vaše neochota uznat homeopatii odráží vaše myšlení, ne realitu.