Mraveneček-prečítaj si napr. knihu Ockovanie za a proti od nem.pediatra Dr.Hirte-ho: je v nej napr. aj toto:

Mezi říjnem 2000 a červnem 2003 bylo v Německu a Rakousku
hlášeno šestnáct případů úmrtí v souvislosti s hexavakcínami Hexavac
nebo Infanrix Hexa (Keller-Stanislawski 2003). Pět těchto tragických
událostí se odehrálo do 24 hodin po očkování. Tři z dětí zemřely
po čtvrtém očkování ve druhém roce života, byly tedy již příliš velké
na to, aby se mohlo jednat o syndrom náhlého úmrtí kojence. Dvě
z těchto zemřelých dětí reagovaly už na předchozí dávky hexavakcíny
vysokou horečkou, náhlým neklidem a nezvyklým křikem. Je více
než nutné se ptát, proč tyto závažné reakce zůstaly nepovšimnuté
a očkování probíhalo dál podle oficiálního plánu.
Jakmile byly tyto případy zveřejněny v médiích, přišli experti Evropské
agentury pro léčiva EMEA k závěru, že tato úmrtí nemohla
vzniknout očkováním, protože oni nenašli žádný „přijatelný patologický
mechanismus", na jehož základě by úmrtí nastala. Převedeno
do normálního jazyka to znamená: „Co nám není jasné, to neexistuje."
Přesto vyzval Institut Paula Ehrlicha veřejnost k tomu, aby byla
každá závažnější reakce na očkování hlášena (což je stejně od roku
2001 uzákoněno). Každopádně se hexavakcíny můžou nadále používat
a zmiňování případů úmrtí po jejich očkování není žádoucí
(Stůck 2003).
V roce 2005 zveřejnila skupina mnichovských soudních lékařů
pitevní zprávy šesti dětí, které náhle zemřely po aplikaci hexavakcíny
Hexavac. U těchto dětí se pitevní nálezy výrazně lišily od nálezů
typických pro syndrom náhlého úmrtí (masivní otok mozku,
uvolnění mastocytu tryptázy ze žírných buněk apod.) Tyto nálezy
připsali autoři přehnané reakci imunitního systému na vakcínu
a domnívají se, že ve skutečnosti je počet podobných případů mnohem
vyšší.
Shrnutí této zprávy se po delším váhání objevilo v renomovaném
časopise Vaccine (Zinká 2006a). Ještě před tím se někteří němečtí
experti na očkování a členové ŠTIKO pokusili silným nátlakem zabránit
zveřejnění této studie současně s nekolegiálním napadáním
autorů (Zinká 2006a)