Nevěříte, že lékaři dostávají propagandu? Já na rozdíl od vás medicínu vystudovala a to s vyznamenáním, s vyznamenáním jsem i atestovala a o vakcínách, jejich složení, skutečném účinku a NÚ jsem ve finále věděla -stejně jako moji kolegové - velké NIC. Nikdo nás neinformoval, že vakcíny, které tehdy dostaly naše děti obsahovaly rtuť a koňskou dávku hliníku, nikdo nás neinformoval, že se pertusová vakcína používá u laboratorních zvířat k vyvolání zánětu mozku, nikdo nás neinformoval o patologických reakcích atd. Věděli jsme jen to, že vakcíny nás zachránily, vymýtily nemoci (aniž se nám někdo obtěžoval říci, co vymýtilo mor, choleru a spálu, proti kterým se nikdy plošně neočkovalo) a že reakce jsou mírné a vzácné. Vystudovali jsme s dojmem, jaké máme štěstí, že žijeme v osvícené těsně postsocialistické zemi a povinným očkováním. Skutečně jsem tehdy byla ráda, že máme povinné očkování, že my odpovědní jsme tak chráněni před nezodpovědnými sociálně nepřizpůsobivými osobami, jejihcž neočkované děti by běhaly po světě a roznášely nemoci. Nic mě nepřipravilo na encefalopatickou reakci mého syna.
Lékaři pracující na RÚVZ, českých OHS, SÚKLu, epidemiologických oddělení nemocnic apod., mají v hlavě přesně to, co jsem napsala výše. Dopisovala jsem si se SÚKLem o hliníku ve vakcínách a takovou snůšku nesmyslů jsem dlouho nevěděla. Napsali mi mimo jiné, že se nerozpustný hliník navázaný na antigen vakcíny ze 70% do 24 hodin vyloučí (ledvinami, kterými může projít jen rozpustná látka). Říct toho u zkoušky z biochemie, letíte na chodbu, ani se nerozhlédnete. Jak je možné, že regulační orgán píše takové kraviny? V odpovědi na dotaz podle zákona o veřejném přístupu k informacím?
Pokud se sami nezačnou zajímat, oficiálními kanály k nim nic jiného nedoputuje. Mám mezi pacienty maminku lékařku, jejíž dítě se stalo autistickým po MMR vakcíně, akutně, náhle, nepochybně. Dodnes vidím její obličej, když mi popisovala svůj emoční stav a jeho změny v době kdy začala googlovat MMR a autismus. Říkala mi, že lítala po bytě, jak lev v kleci, sprostě nadávala, řvala, plakala, byla zoufalá, nasraná a cítila se naprosto zrazená. Měla stejné vzdělání jako já a lékaři na RÚVZ. Dokud se to nestalo jejímu synovi, nenapadlo ji pochybovat.
Každý rodič se bojí o své dítě a já se ze všech svých dětí nejvíc v životě bála o svého tehdy 3měsíčního syna, když prožíval reakci na vakcínu. Dnes vím, že jsme měli, jak se říká z prdele kliku. Mohl zemřít, mohl zůstat těžce postižený, mohl být autistický. Měl následky, naštěstí ne tak vážné, přestože jsem ho ve své ignoranci dále nechala očkovat, než se mi rozsvítilo.
Abych se vrátila k vaší původní reakci na článek: mají právo si tam prezentovat, co chtějí. Mají právo si obecenstvo omezit jak chtějí (i když mohou-li být veřejné přednášky na vysokých školách, mohou být veřejné všechny), ale měli by odkazovat na relevantní zákony nebo pravidla a dodržovat je. Neochota konfrontace s odlišnými názory něco vypovídá. Zastávání jediné pravé pravdy nás v historii stálo již mnoho. Kdyby měli argumenty a pravdu, neměli by mít problém s kýmkoli diskutovat. A nejde jen o tento kongres, podobné věci se stávají i jinde. Zastánci očkování se nejsou ochotni bavit s zastánci opačného názoru u nás, u vás, v USA, ani v Austrálii, nikde. Když jsou pozváni a měli by volné slovo, mohli by udělat svou propagandu, nepřijdou. Mají-li čelit diskuzi, nepřipustí oponenty. Ve vědě je základem průkazu pravdivosti oponentura. Každá práce by měla být oponována, vědecké časopisy jsou hodnoceny podle oponentury. Když si pořadatelé tohoto kongresu myslí, že mají pravdu, proč o ní nechtějí mluvit? Přemýšlejte, zkuste si představit, že byste se s podobným jednáním setkal jinde, kde by nešlo o očkování, ale jiné odborné téma. Jaký byste z toho měl pocit? Věřil byste jim, že jsou čistí? O to tady jde, o důvěryhodnost. Nikdo z nás si nemůže otestovat vakcínu ani žádný jiný výrobek, s ním kupujeme i důvěryhodnost výrobce. K důvěryhodnosti patří i otevřená ochota komunikovat. Nemám-li co skrývat.
Re:Re:Re:otrasne co vsetko napisete
MUDr.Ludmila Eleková | 09.10.2012