autorovi a hluboce se stydím za "kolegyni" dr. Hudečkovou. Je ostudou medicíny, že jsou mezi lékaři jedinci schopni veřejně prezentovat takové bludy. Novorozenecký tetanus vymýcený očkováním....ach jo.
Komentář paní Petry je trefný. Je to o strachu, iracionálním strachu. Když jsou očkovaní, čeho se bojí? Že by v hloubi duše věděli, že to je k ničemu? Dvoje rukavice?
A rozbor pana Filla o sektách, k tomu není co dodat. Na toto téma velmi trefně píše biolog Stanislav Komárek v knize Spasení těla, moc, nemoc a psychosomatika. Popisuje tzv. eklesiomorfní struktury, tj. struktury podobné církvi a ukazuje, jaké podobnosti má univerzitní studium, zejména studium medicíny s církví. Mnoho z toho, čím procházejí medici, není vůbec užitečné z hlediska další praxe (např. pitvy), ale jde o formu zasvěcovacího rituálu. Včetně různých historek z praxe, získání pocitu bratrstva a arogance, rituál velkých vizit (to je jen přehlídka moc, nic jiného) apod.
Nic proti rituálům, jsou velmi důležité, ale právě proto pozor na to, jakému rituálu jste vystaveni, mají obrovskou moc. Zejména nevědomé rituály. Kdo jste někdy ležel v nemocnici, víte, jak demoralizující prostředí to je a jakou sílu člověk potřebuje, aby odolal. Aby si zachoval zdravý rozum, asertivitu a důstojnost. Na toto téma doporučuji knihu dr. Roberta Mendelsohna Nevěř doktorům! Ví o čem píše a já se s ním zcela ztotožňuji.
Zpět k očkování: nikdo nepotřebuje být medicínsky vzdělán, aby ovládal jednoduchou logiku. Skutečně stačí jednoduchá logika a počty, abychom zjistili, kdo má pravdu. Znám argumenty obou stran, prošla jsem formálním medicínským vzděláním, vím, co se lékaři učí a pak jsem začala číst i věci z druhé strany. Přechodné období je těžké, pere se to ve vás, staré mýty a přesvědčení i strach, který do vás byl implantován, to vše se snaží udržet při životě. Jste nuceni si klást otázky, které vás nikdy nenapadly, jste nuceni si uvědomit, že máte špatné informace a názory, jste nuceni si uvědomit, že neexistuje jednoduché řešení, ale že péče o zdraví je komplexnější a výhradně ve vašich rukou, ale pak začnou věci najednou dávat smysl a strach zmizí.
Nedělám si iluze, že budu navždy zdravá, jednou taky umřu, ale důvěřuji svému imunitnímu systému, mám objektivně ověřeno, že funguje a že funguje i u mých dětí (kdo vyrobí horečku 39,8C, nemá se čeho bát) a každou infekci považuji za trénink. Když chci mít svaly, musím posilovat. Když chci mít silnou imunitu, musím ji posilovat. To hlavně znamená, nechat běžné nemoci probíhat přirozenou cestou, moc do nich nezasahovat. Žádné léky na horečku, pokud možno žádná antibiotika, neřešit nudle, kašel apod, nechat tělo v klidu, ať se snaží. Vidím to na pacientech, čím víc zasahují do přirozených obranných mechanismů, tím jsou na tom hůř. Zejména to platí u dětí. Většina je zásahy rodičů a lékařů při nemoci poškozena. Matky by si měly uvědomovat, že doktor je málokdy schopen říct "nechte to proběhnout, není to třeba nějak léčit", naopak bude mít puzení napsat recept. Úzkostná matka a pečlivý lékař je někdy téměř smrtelná kombinace pro dítě. Výsledkem takové "péče" nikdy není zdravé a silné dítě, ale věčně nemocný chcípáček. Začarovaný kruh.