Je to moudré, a mohu potvrdit. V sedmdesátem roce mi novorozeně málem zabili antibiotiky /zničení střevní flora a dehydratece/. Než jsem přišla na to, proč jsou mé malé děti stále nemocné /záněty průdušek a středního ucha/, léčila to doktorka antibiotiky. Zamyslela jsem se totiž nad tím, proč kamarádka má děti celkem zdravé a nechodí stále k lékaři.Dala prostě nachlazení volný průběh /klid, čajíčky, vitamíny ve stravě, pobyt na vzduchu/. Pan doktor dal na zánět průdušek antibiotika, já je dala do šuplíku. Deset dní jsme se moc nevyspali /obklady, časté pití ... i obavy/, ale od té doby se zánět průdušek skutečně zopakoval až po několika letech ve slabé podobě. Pan doktor byl s výsledkem léčby spokojen. Tehdy v semdesátých letech nebyla žádná osvěta, ba ani kojit se nepropagovalo - smutné. Pán Bůh nás stvořil, aby se naše tělo umělo bránit, dajme tělu šanci a berme na jeho potřeby ohled. Nechci léky úplně odsuzovat, ale ta chamtivost za farmaceutickým průmyslem je smutná. Bohužel, dnes je už drahý i ten česnek. Děkuji za odborné vysvětlení mechanismů obrany těla a zdravím. H.Hroníková
Mgr.
Helena Hroníková | 06.01.2012
