Vznik diabetes mellitus I.typu vyvolané očkovaním vobec nie je nepravdepodobne, ako doklada aj nem.pediater Dr.Hirte (citacie vid nizsie) , vedecka diskusia na tuto temu je stale otvorena a je potreba nezavislych dlhodobych studií...

"Očkování proti Hib zvyšuje u dětí podle epidemiologických studií
riziko onemocnění diabetem typu 1 (Dokheel 1993, Gardner 1997,
Classen 1997, 2003). U této formy cukrovky dochází autoimunitními pochody ke zničení buněk, které v těle produkují inzulín ve slinivce břišní. Proto je pak nutné celoživotní podávání injekcí inzulínu.
U ročních dětí očkovaných proti Hib lze prokázat v krvi nápadně
zvýšené množství dvou rozdílných protilátek proti tkáním slinivky
břišní (IA-2A, GADA) (Wahlberg 2003). Každé druhé dítě, které vykazuje oba typy protilátek, onemocní v průběhu šesti let na cukrovku (Sigmund-Schultze 2007).

V USA a zemích západní Evropy výrazně stouplo riziko vzniku
cukrovky paralelně se zavedením očkování proti Hib, ve Finsku například o 60 %, v USA o 20 000 až 27 000 případů v průběhu
10 let. I v Německu přibylo nových případů onemocnění cukrovkou
typu 1 u dětí mladších 5 let v letech 1993 až 2001 ročně o 40%
(ESPED 2002). Ve Spojených státech lze pozorovat, že je vznik
cukrovky o to pravděpodobnější, oč více je podáno očkovacích dávek proti Hib (Classen 1997,1998, NVIC 1999).
„Výsledky nám ukazují, že předešlé studie k problematice očkování byly chybné, protože jejich skladba nedovolila odhalit souvislost mezi očkováním a vznikem autoimunitních onemocnění jako je například cukrovka." (Classen 1997)
Riziko onemocnění cukrovkou po očkování proti Hib je podle Classena 1 : 1 724. K onemocnění dochází v průměru 24 až 36 měsíců po očkování (Classen 1999a/b, 2003).
........................
U amerických a finských dětí se objevil dramatický nárůst onemocnění cukrovkou asi za dva až čtyři roky po zavedení očkování proti žloutence typu B, Hib, černému kašli a trojkombinaci proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (Classen 1998a, b, 2003).
Finské děti mají celosvětově nejvyšší riziko vzniku diabetu a zároveň jsou nejčastěji očkovány nejrůznějšími vakcínami (Tuomilehto 1999). V dalších zemích Evropy se také objevuje rok od roku více onemocnění cukrovkou, přičemž nejsilnější nárůst je u dětí do čtyř let věku (EURODIAB 2000). Mezi německými dětmi narůstá od roku 1993 případů cukrovky, a to ročně o 4 až 5 procent. Jedná se zejména o malé děti ve věku od tří do šesti let (ESPED 2004, Galler 2004).

Finský model také ukazuje, že možné riziko diabetu závisí na
počtu podaných vakcín (IWIC 1999). Četnost onemocnění cukrovkou byla v šedesátých a sedmdesátých letech u dětí mladších čtyř let setrvale nízká až do doby, než vláda změnila oficiálně doporučená očkování: v roce 1974 se zavedlo očkování proti Hib (hemofilová infekce) a meningokokům, v roce 1977 proti černému kašli. Mezi lety 1977 a 1979 došlo k 64-procentnímu nárůstu počtu onemocnění diabetem u malých dětí. V roce 1982 se zavedlo očkování Hib-vakcínou u kojenců a očkování MMR-vakcínou (spalničky, zarděnky, příušnice)
u malých dětí. Mezi lety 1982 a 1987 stoupl počet případů diabetu u dětí do čtyř let věku znovu o 62 procent!

Pro příčinný vztah mezi očkováním a propuknutím nemoci hovoří
i laboratorní pokusy, při nichž byla v rámci vakcinačních pokusů
vyvolaná cukrovka u zvířat (Classen 1996c).

Nutně potřebujeme kvalitní průzkumy, abychom o těchto nežádoucích účincích získali více informací.

„Studie které máme, sledují očkované řádově pár týdnů, a proto nemohou plně dokázat, jaké komplikace může očkování spusit. Diabetes zapříčiněný očkováním se může objevit teprve po uplynutí jednoho roku, nebo i později." (Classen 1998a)

Mezi lety 1989 a 1991, zároveň se zavedením masového očkování proti žloutence typu B u šestitýdenních dětí, došlo na Novém Zélandu k nárůstu počtu onemocnění diabetem s nutností podávání inzulínu o 60 % (Classen 1996). Také Centrum pro epidemiologickou kontrolu nemocí v USA zveřejnilo v roce 1998 údaje, které mluví o souvislosti mezi očkováním proti hepatitidě typu B a vznikem dětské cukrovky: dva měsíce po očkování se riziko onemocnění cukrovkou u očkovaných téměř zdvojnásobilo (CDC 1998, Poutasi 1996).
Další studie tuto souvislost naopak odmítají (Belloni 2002, DeStefano 2001). Téma je však nadále předmětem vědecké diskuse.
Po zahájení očkování MMR-vakcínou došlo ve Velké Británii došlo k vzestupu případů diabetes mellitus o více než 10 procent ročně (Barr 1998). Také finská studie považuje souvislost vypuknutí diabetu mellitu za pravděpodobnou (Hyoti 1993). Z USA jsou hlášeny i případy časové souvislosti mezi očkováním MMR-vakcínou a diabetem mellitem (CDC 1991). Classen (2003)
zjistil zvýšený výskyt dětské cukrovky v době dvou až čtyř let po očkování MMR-vakcínou. V Německu bylo uznáno několik případů cukrovky jako poškození vzniklé očkováním (Ehrengut 1986)."